Pryč z průměru!

Proč mají lidi tendenci se držet davu? Proč máme sklony k tomu být stejní, nevyčnívat a hlavně splynout s davem? Proč děláme stejné věci stejnými způsoby, jako naše okolí?

Podle mě je to hlavně o pocitu bezpečí, nebo spíše iluzi bezpečí. Když jdeme s davem, nikdo si nás moc nevšimne, nikdo na nás nemůže ukázat, nikdo nás za nic nebude kritizovat a nedej bože dokonce urážet, či posmívat se nám!

Kam nás tohle ale přivede? Víte, co z toho budete v konečném důsledku mít? HOVNO!

Ok, budete dostávat pochvaly typu, ty jsi ale šikovný ve škole, ty jsi dostal jedničku v testu, ty jsi dokázal získat diplom nebo titul. K čemu vám to ale je? Pochvaly vám nájem nezaplatí. Možná budete chvíli šťastní, ale jen moment, kdy se můžete posrat z toho, že vás někdo zrovna chválí. Co ale pak?

Jestli chcete být dlouhodobě šťastní a žít život, o kterém jen sníte, musíte dovolit vašemu skutečnému já, aby usedlo za volant.

To se ostatním nemusí líbit. Najednou totiž začnete intuitivně z průměru utíkat a vytvářet si svoji vlastní cestu. To průměr naprosto nesnáší! Jako by měl nějakou svoji vlastní gravitaci a nechtěl Vás z ní pustit. To je normální! Průměr se totiž jen bojí, že budete lepší než on a dosáhnete toho, čeho se průměru jen zdá.

Vemte si například školní systém. To je naprosto výstavní příklad, jak se můžete nechat zprůměrnit, zabít vaši kreativitu, vaši přidanou hodnotu a jedinečnost. Jakto? Pojďme se podívat na konkrétní příklad.

Příklad:

Ve škole naprosto vynikáte v matematice a čeština vám na druhou stranu moc nejde. Jak na to školní systém zareaguje? S tou češtinou musíš něco dělat!

To, že jste dobří v matematice, nikdo neřeší, protože prostě máte jedničku a pohoda. Co ale ta čtyřka z češtiny? To je je panečku průser! Proč máte čtyřku? Protože třeba nemáte zájem se češtinu učit, vůbec vás to nebaví a tím pádem v tom ani nemůžete být dobří. Pokud se teda nepřinutíte a násilím se to nějak naučíte – tak to teda stáhnete na tu dvojdu a systém je spokojený.

Každý člověk na světě je už od narození něčím jedinečný a vaším úkolem je tuto jedinečnost každý den objevovat.

Tuhle jedinečnost ale průměr vnímá často jako to, že jste v určitém směru divní. Proč? Protože prostě vyčníváte z průměru a nejste “normální”.

James Victore to vystihl větou “The things that make you weird as a kid will make you great tomorrow.” V překladu: “Věci, které tě jako dítě dělají divným, tě zítra udělají skvělým.”

Co, kdyby firma fungovala jako školní systém?

Kdyby firma fungovala stejně jako škola, tak za chvíli zkrachuje. Představte si firmu, která přestane řešit nejziskovější produkt a veškeré peníze začne sypat do produktu, který nefunguje a nikdo jej nechce? Naprostý nesmysl, co? Proč takhle tedy funguje školní systém?

Tak co, ještě chcete být “normální”? Ještě chcete splynout s davem a nebýt vidět? Přestaňte s tím a radši dejte zelenou tomu pravému JÁ ve vás, jehož křik se snažíte dlouhodobě ignorovat.